Nová tvář heroinu
Obrázek apatického mladého feťáka heroinu zhrouceného ve špinavém temném průchodu je překonaný. Dnešnímu mladému závislému může být 12 let, může hrát videohry a poslouchat oblíbenou hudbu své generace. Může působit chytře, mít styl a nemusí se u něj projevovat žádný z obvyklých příznaků užívání heroinu, například stopy po vpichu jehly na paži.
Protože je heroin dostupný v různých formách, které se snadněji užívají a jsou cenově dostupnější, je dnes mnohem větším pokušením než kdy předtím. V letech 1995 až 2002 se počet amerických dospívajících ve věku 12 až 17 let, kteří alespoň jednou v životě zkusili heroin, zvýšil o 300 procent.
Mladý člověk, který si rozmyslí, zdali do své paže zabodne jehlu injekční stříkačky, tutéž drogu klidně vykouří nebo šňupne. Tento klid je však klamný a jediné, o čem vypovídá, je představa uživatele, že tento způsob aplikace je méně nebezpečný. Pravdou však je, že heroin je nebezpečný a návykový ve všech svých formách.
„Moje mladší sestra zemřela na předávkování
heroinem. Měla úžasný umělecký talent, už
jako mladá.
Když jí bylo 14, kouřila trávu. V 15ti se začala motat
kolem kluka, o kterém tvrdila, že je její ‘dobrý
kamarád‘. Doporučil jí ‘lepší, jemnější zboží
než trávu’. Tehdy poprvé zkusila heroin.
Z umělecké školy ji vyhodili jen pár měsíců
poté, co na ní začala. Když jí bylo 22, zavolala
mi a říkala, že je v léčebně.
Vydržela bez drog něco přes rok, pak do toho
spadla znovu. Proč, to už se nikdy nedozvíme –
víme jen to, co si zapsala do svých deníků.
Závislost pro ni byla každodenním bojem o holý
život.
Jednou ráno zazvonil telefon, byl to táta.
Řekl mi, že ‘říkají, že je mrtvá’. Křičela jsem
a plakala, vůbec jsem se nedokázala ovládat.
Nikdy na ten okamžik nezapomenu.“
– Megan
