Historie pervitinu
Pervitin (metamfetaminu) není nová droga. V posledních letech se jeho účinky zesílily, protože techniky výroby pokročily.
Amfetamin byl poprvé vyroben v Německu v roce 1887 a pervitin, účinnější a z hlediska výroby jednodušší látka, byl vyvinut v roce 1919 v Japonsku. Krystalický prášek je rozpustný ve vodě, což z něj dělá perfektního kandidáta na látku podávanou pomocí injekční stříkačky.
K rozšíření užívání pervitinu došlo v průběhu 2. světové války, kdy ho obě strany používaly k udržení bdělosti svých jednotek. Vysoké dávky byly podávány japonským pilotům kamikadze před jejich sebevražednými misemi; a po válce dosáhlo injekční zneužívání pervitinu téměř epidemických rozměrů poté, co japonská veřejnost získala přístup k rezervám určeným pro vojenské účely.
V padesátých letech byl pervitin předepisován jako pomocný prostředek při dietě a jako antidepresivum. Protože byl snadno dostupný, byl užíván vysokoškolskými studenty, řidiči kamionů a atlety jako stimulancium, které nevyžadovalo lékařský předpis. Tím se užívání drogy ještě více rozšířilo.
Tento vývoj se dramaticky změnil v šedesátých letech spolu se zvyšující se dostupností takových forem pervitinu, které byly určené k injekční aplikaci – samozřejmě směrem k ještě většímu užívání drogy. Americká vláda pak látku v sedmdesátých letech prohlásila za ilegální pro většinu účelů. Výrobu a distribuci drogy poté kontrolovaly z větší části americké motorkářské gangy. Většina soudobých uživatelů žila na venkově a nemohla si dovolit mnohem dražší kokain.
V Československu se pervitin nelegálně vyráběl již od poloviny 70. let.
V 90. letech založily mexické zločinecké organizace zabývající se prodejem drog, obrovské laboratoře na území Kalifornie. Zatímco tyto velké laboratoře dokážou vyrobit až 25 kilogramů substance za jediný víkend, lze zaznamenat i rozvoj malých soukromých laboratoří v kuchyních a bytech, kterými si jejich majitelé vysloužili přezdívku „vařiči“. Odsud se droga rozšířila po celých Spojených státech a Evropě – včetně České republiky. Na asijském kontinentě se nejvíc této drogy vyrábí v Thajsku, Myanmaru (dříve Barma) a Číně.
